Kitelement comunity web - kiteboarding adn wake

Účastníci :

Marek Volavý - kite instuktor Kitelement

Roman Valenta -69 Slam, sympatizant Cabrinha Equipment

Ivoš Prokop – autor článku + iniciátor akce, sympatizant Ozone Equipment

Výbava (hračky ):

Royal Kite 6.5, 9, 10, 12m2

Cabrinha Switch Blade 8, 10, 12, 14m2

Ozone Catalyst2011 10, 14m2

V průběhu února jsme se rozhodli strávit jaro někde, kde bude teplo a vitr. Výběr padnul na vyhlašený spot Cabarete v Dominikanské Republice. Po zajistění nezbytností ( lístky + rezervace nadměrných zavazadel – viz vybava výše) vyražíme autem v neděli 20/3 z Prahy do Mnichova. Celou cestu kecáme a tak cesta uběhla coby-dup ( to je takový překladatelský oříšek, podobně jako vysvětlit cizincovi, co to znamená, když se řekne „tady je hovno prdel“) . Za 3.5 hoďky parkujeme v Mnichově na letišti a odebíráme se strávit mezičas v letištní restauraci.

Let probíhá až nečekaně hladce. Po občerstvení si nazazuju sluchátka a při poslechu hudby se z letadla stává prostor podobný zoo ( prostě se bavíte pozorovánim běžných věcí, které vám prijdou zajimavý ). Letušky si začínají podávat nad hlavama cestujících kartony cigaret, aby ukojili jejich prapodivnou touhu nakoupit si tuto záležitost bez daně…najednou si představuju, že jsem jakoby mimo kokpit letadla a napadá mě, že vidím 20ti tunovou hlinikovou ( nebo aluminiovou ?) trubku letící 11km nad zemí , ve který sedí 300 lidí a věnujou se činnosti popsaný výše.. Divnej svět ne? Proč tady neprodávaj bez daně třeba auta! To by mělo aspoň nějakej smysl, ale cigarety?!...proč jako ???

Po 10 hodinách letu na nás V Puerto Plata čeká Janek ( kámoš Marka )- v podstatě „místňák“ (rozumějme kluk z Novýho Jičína – světoběžník) a odváží nás do Royal Residence (místo našeho ubytování ) svým jeepem Mitsubishi Sport, do kterýho se naše hračky jen tak tak vejdou… Na telefonech nás vítá Orange – ceny hovoru jsou sice nehorázný – tušim minuta 60 Kč a sms 18 Kč nebo tak něco, ale díky bohu za to.

Ubytování je výborný : apartmán v přizemí se 3 ložnicemi, 3 koupelnami a terasou, ze které jsou to 4 metry k bazénu. Celý komplex je uzamčen a vstupuje se vložením otisku ukazováčku do čtečky !!! Cena ubytování je 120 USD za noc – jsme tu ve třech, ale apartmán je určen pro 6 lidí! Ubytování za normálních podmínek tedy vychází řádově kolem 20 USD za noc na osobu.Pozn. Časový posun proti ČR je mínus 5 hodin, tzn. dosedli jsme o půlnoci místního času. Jdeme spát.

Den 1. vlažnej začatek.

Jet-leg se nekoná (vyšlo to fakt parádně!), vstáváme čerství. Místní vlhký vzduch je na spaní vynikající! Měníme USD za Dominikanské pesos. Za 100 USD dostavame 3 700 pesos. To dává pro hrubou orientaci: 2 pesos je jedna koruna, tzn. mistní ceny se pro přepočet do CZK dělí dvěma. Např. jídlo za 200 pesos je teda za kilo našich.

Snídani dáváme stylově na pláži– výborný vajíčka, kafe, džus, corn flakes. Ceny srovnatelný s ČR. Během snídaně začínají vlát vlajky, a tak doufáme, že „to zapnou“ a vydáváme se pro cajk. Nafukujeme kity, ale fouká tak 5ms – čili nic moc. Vlny 1.5 metru takže nic pro vyznavače flatu (což já zrovna jsem). Celý dopoledne jsou podmínky podobný, výsledek je: Roman jeden traverz, Marek jeden traverz a já 50 metrů a spousta vychlastaný mořský vody. Oběd probíha opět v plažovém baru. Jídlo tu je vynikající a za normální ceny. Z poza mraků vychazí slunce, voda dostává neskutečnou zelenomodrou barvu se zářivě bílejma pruhama příboje vznikajícího na asi kilometr vzdáleném reefu (prostě standartní záležitost z reklamních kýčovitých fotek) a začíná pařák. Po pár hodinách na pláži máme spálený ksichty.

Roman si prodloužil oběd několika mojitama a vrací se až v podvečer. Přichází právě ve chvíli, kdy vítr mírně zesílí– ale pořád nic moc. Přesto se 14m2 + mojí Underground Stella 144x46 si to z nás (parchant :) ) nejvíc užil. Na vodě je vidět pár místních borců s flysurferama, který nemají naprosto žádnej problém nastartovat je i totálne zabalený po dopadu do vody! Pro nás to nic slavnýho nebylo, ale jsme rádi, že jsme se vykoupali a seznámili se s naší novou výbavou.

Při balení sledujeme mistního dvouletýho (!!!) kloučka, kterej si hraje s dráčkem (chůze mu dělá potíže, ale draka vodí neuvěřitelně!) – jeho 8 letá ( !!! ) sestra předvádí na vodě s 10m2 (!) drakem parádní kousky…

Večeříme trochu nestylově v čínský restauraci. Já ulehám s bolestí spalenýho obličeje a ramen. Kluci vyrážej do baaaru.

Den 2. reef

Místo ranní sprchy koupačka v bazénu potom snídaně na hlavní třídě Cabarete (asfaltová pobrežní silnice olemovaná barama, krámkama a exchangem). V 13 hodin místního času vyrážíme na pláž. Vítr mírně lepší než včera, ale každopádně zase na 14m2.

Marek (nejlehčí z nás) s 12m2 Royal Era a stellou ( „vrata vod stodoly“) se vydává na reef. Je tam jako jeden z prvních a parádně si užívá dlouhatánskejch vln za reefem (tam to je už pravej Atlantickej oceán! ). Roman se vydává se svou Cabrinhou SwitchBlade 14 m2 za ním, a tak chvili jezdí spolu. Ja překonávám fóbii z příboje a mydlím to na Catalystu 14 m2 podél břehu. Proti ježdění na flatu je to naprosto jinej sport (jak by řek „Ivánek“ v Mrazíkovi – stejný čas, ale jiná vesnice !) Překvapení pro mě bylo, když jsem zjistil, že jedu najednou po úplně hladký vodě, ale v zápětí ouha ! Díra 2 metry dooolů – vono totiž když jedete na vlně, tak to vypadá jako na flatu – ale jen chvilku…po asi 2 hodinách blbnutí začíná pršet, a tak se schováváme pod kite jako do stanu. Protože ale nepřestává, balíme a vyrážíme k domovu…

Na večeri vyrážíme do od nás asi 500 metrů vzdáleného typického karibského pouličního bistra na doporučené grilované kuře. Žraso za 130 Kč včetně velkého místního piva Presidente (mimochodem naprosto super ! všem třem nám moc chutná).

Cestou zpět nakupujeme v obchůdku sousedícím s naším resortem. Rum,cola, mlíko, vločky, ovoce.

Večer trávíme sledovánim kitesurfovejch videí ze všemožnejch spotů po světe, který má Roman uložený (!!! pacient) v compu.

Den 3. La Boca

Snídáme mlíko a corn flakes , davám zase bazén. Potřebuju sehnat nabíječku na mobil. Zastavuju místího motoconcha ( motocyklové taxi ) a signalizuju mu, co potřebuju. Jeho nadšení z kšeftu je veliký a za povykování „no problemo no problemo“ mě vybízí k nasednutí. Za půl kilometru zastavujeme u krámku, do kterýho bych si fakt netyp, že vedou nabíječky. Během 2 minut odcházím s nabíječkou za 250 pesos a 50 davam za „taxi“, cili cela akce trvala 10 minut a stala me 150 CZK - a problem je vyřešen – jsem nadšenej !

Vyrážíme západně po pobřežní silnici na asi 6 km vzdálené místo Encuentro – surfařské centrum. Náhoda tomu chtěla, že když jsme přišli k silnici, projížděl kolem opět „muj“ taxikař ( pravděpodobnost 1:1000 – tolik jich tu minimálně jezdí ! ) – takže má velikou radost z dalšího kšeftu. Jedeme s ním na motorce dva ( čili i s ním tři ! – tady normální věc, btw všichni samozřejmě bez přileb !!! ... ).

Když se blížíme k cíli, sjíždíme z asfaltové silnice na prašnou cestu navíc s kamínkama navíc mírně z kopce k moři. Náš řidič to ve výše popsaným složení pošle do zatáčky minimálně o polovinu vetší rychlostí než bysme to s Romanem dali my ( a to jsem oba motorkaři ! ) Na naše zvolání „úúúúúúú“ reaguje zvláštní směsicí angličtiny a španělstiny, každopádně větou, který i když rozumíme, tak nás moc neuklidní - spíš naopak ! : –„ DOUNT WORÍ MA FRENT EXCELENTO PILOTO !“

Surf jako takovej považuju za zvlaštní sport ( nečo mezi topenim a nekonečnym plavánim ) takže se dobrovolně stávám fotografem. Vlny podle místních dneska nejsou ideální, a tak se naše partička vrací z vody vysílena s minimem pojezdu, přesně to, čemu jsem se chtěl vyhnout :).

Na oběd jdeme do uličky, ve který jsme byli na včerejším vynikajícím kuřeti. O 50 metrů dál je další typický dominikánský bistro. Za talíř plný řýže, masa, fazolí + salát + 0.6 pivo platíme 150 pesos ( 75 CZK ! ). Neskutečnej poměr výkon/cena, navíc opravdu vynikající. Tahle hora jídla nás totálně udolala a tak padáme do postelí a po několika letech si užíváme odpoledního spánku.

Marek nás budí v 15 hodin s návrhem výletu na placatou vodu v 5 km ( pro změnu východně ) vzdálené La Boce. Opět používáme motoconcho. Při příjezdu na místo nevěrim vlastním očím : na konci písečné cesty z ničeho nic bar a malinkatatá zátoka – široká 60 metrů a dlouhá 300 metrů. Absolutně rovná voda bez jediný vlnky a přívětivej vítr 8 m/s. Rozbalujem cajk a ve třech blbneme na týhle louži. Marek dává úchvatný jumpy ( i domorodci se přišli podívat!) a já s Romanem to po něm vopakujem ( samozřejme v řádově jinejch vejškách :)) ). Asi po hodině se Markovi po dopadu do rákosí zamotává drak a tak dává pauzu. Těžíme z neštěstí druhých a jezdíme tedy už jen dva. V jednu chvili si Roman škrtá lajnou o strom a drak mu na něj padá. Tím ztrácí asi půl hodinu a spousta sil ( musí lagunku přeplavat s vyfouknutym drakem, najednou je 60 metru až dost… ). Já si užívám prázdný laguny a každou votočku u baru si povyskočím. V jednu chvíli adrenalin povolí uzdu pudu sebezáchovy a jdu výš než chci – „poseru se“ :) a skopávám ve vzduchu prkno – plác !!! … to se dalo čekat !… naštěstí si dobodydraguju pro prkno a jezdim dál. Po přistání na pláži vyplavenej adrenalin dělá svý : skáču jak magor a hejkám blahem :)

Kluci se rozhodujou pro přeběhnutí na moře a downwindem sjet domů, což je specifická záležitost tohohle spotu! Já mám pro dnešek „splníno“ a tak jedu zase mototaxíkem ( 200 pesos tzn. za kilo CZK – ok :) ). Cestou vidím mezerama v plotu kolem silnice kajty kluků na moři. Sprchuju se a vyrážím naproti klukům, pomoct jim s kajtama. Potkávám je, právě když odcházejí se zabaleným cajkem z pláže. Ztmívá se. Dneska to vyšlo parádně !!!

La boca- Dominican republic

Všichni jsme nadšený a při psaní tohohle článku slavíme místním rumem Brugal Extra Viejo Gran Reserva :) …Salut !!!

 

Den 4. Na pokraji sil

Dopoledne věnujeme zevlingu. Nefouká, což je dobře – stejně bysme na to fyzicky neměli. Oběd dáváme v našem oblíbeném bistru, vybíráme si jen jiné jídlo, snad ještě lepší než včera. Tentokrát nezvládáme sníst celý příděl a tak si ješte půlku odnášíme v polystyrenovém boxu.

Cestou domů se stavujeme na pláži, zkontrolovat vítr. Zatím asi nejlsilnějsí, za dobu co jsme tady : 10 - 12m/s.

Doma bereme cajk a během chvíle jsme všichni na vodě. Roman včetně GOPROučka na hlavě. Vlny jsou tentokrát jen kolem půl metru, místy maximálně metr. Kousek od břehu se vlny již nelámou a je tam „motocross“ ( táhlejší vlny sem tam s čepicema od větru ). Ani na reefu dnes v podstatě vlny nejsou (první den tam byly 4metrový, dneska max. 2 metry).

Celé odpoledne jezdíme. Já si zkouším draky kluků. Vítr je dost nestabilní : chvílema přifoukne nad 12 m/s, chvílema je to zteží 8m/s. Během kratičké pauzy sledujeme místní kluky, kterým stačí 50 metrů příbřežního příboje k tomu, aby na dracích StarKite místní provenience předvedli snad všechny triky kitesurfové akrobacie. Při pohledu na ně to vypadá, jako kdyby v životě nikdy nic jinýho nedělali – a možná ani skutečně nedělaj ! – většina z nich se totiž živí právě výukou kiteboardingu :-).

Na vodě napočítávám přes 70 kitů plus pár windsurfařů ( ještě před pár lety byl poměr opačný ).

V 18 hodin vítr padá pod 8 m/s a tak sjíždíme k naší „základně“ a balíme.

Večeri dáváme v baru, kde jsme měli první den snídani. Na doporučení si objednáváme kuřecí křidýlka (160 pesos) – opět vynikající jídlo a obrovská porce. K tomu si na stůl necháváme postavit Mojito Pitcher (350 pesos). Jsme totálně zničený a sotva dojdem zpět do hotelu (i když je to jen pár metrů).

Doma zjištuju, že mám oteklý kotníky, což se mi ještě nikdy nestalo (ale 5 hodin na hrbolatý vodě je asi dost…). Nebolí to, ale vypadá to děsivě. Doufám, že ráno to bude ok, každopádně se shodujem na tom, že zejtra pauza ! …

Padáme mrtví a okamžitě usínáme.

Den 5. Předsevzetí

Vstáváme kolem 8mý hodiny s představou odpočinkového dne. Moje kotníky vypadají normálně – vida ! Snídáme zdravě a doma. Do oběda zevlujeme, obědváme v „našem“ bistru. Po obědě uleháme s Romanem na lehátka u bazénu a Marek jde fotit na pláž. V 15 hodin jsme už vyspaný. Listy palmy, pod kterou ležíme, šustěj větrem – TO SE NEDÁ !... zapomínáme na vzájemnej slib, že dneska na vodu nepudem, a vyrážíme ( s tim, že si slibijeme max. hodinku ježdění ).

Voda skoro hladká ( tzn. maximálně půlmetrový vlnky a za nima chop ), vítr 10+ m/s. Marek navrhuje, že vezme na záda batoh s pumpou a žabkama a že se vydáme od nás po vodě na asi 3 km vzdálenou Kite Beach. Vyjíždíme. Marek cestou, i s batohem na zádech, skáče backrolly, což vypadá fakt zajímavě :-). Nastoupáváme až na reef, o kterym jsem ještě před pár dny prohlašoval, že TAM nikdy nepojedu… Pohled na skály pod hladinou mi nedělá úplně dobře a taky projíždím vlny, které mi ještě nedávno připadaly nezdolatelný.

Po větru sjíždíme na Kite Beach, kde je téměř hladká voda a příjemný vítr, za to je tu spousta lidí a pohříchu většinou kurzantů, kteří nevědí, „kerá mlátí“ ( jako každej na začátku ) a tak je potřeba dávat dost pozor a počítat s nepředvídatelnou reakcí. Vidíme i několik kolizí draků, naštěstí nejsme účastníky…

Roman provozuje skoky a switche , Marek jede někam na Atlantic a zpět, já skáču jen výjimečně ( nechci přijít vo prkno :-) ), zato piluju rychlý votočky nad reefem - nejrychlejší způsob, jak tam odtud zmizet ...

Jezdíme až do večera, kdy vítr zeslábne. Balíme na Kite Beachi a vydáváme se pěšky po pláži domů při západu slunce.

Náše předsevzetí tedy vzalo DOST za svý : 3 hodiny supr pojezdu :-). Večer jsme paradoxně míň unavený než včera – hmm, co udělá odpolední spánek !... Roman přináší z obchůdku druhou lahev Brugalu…

Den 6. Fučák

Snídaně, nákupy, zevling, oběd. Cestou z oběda se stavujeme na pláži. Vítr dobrý a během chvíle jsme na vodě.

Začínáme na 14 a 12 m2, ale vítr zesiluje a dostává se na maximum našeho pobytu. Celej rozradostnělěj bežim pro 10kový draky a zapomínám si na pláži žabky. Během prvních 100 metrů mám spálené nohy, ale domů to je stejně daleko jako zpátky, a tak pokačuju. Cesta zpátky byla ještě horší ( přebíhám mezi stinnýma plochama na cestě ) a tak při nafukování „malých“ draků se mi objevují puchýře na nohou. Dost nepřijemná záležitost, ale adrenalin z větru na to dává naštěstí zapomenout.

Místy je voda téměř hladká, místy jsou dvoumetrové kopce a údolí, které si užíváme. Při jízdě na moře koukáme před sebe a čekáme na tu NAŠI vlnu, která je idealní pro odraz. V jednu chvíli se mi povede (možná nechtěně :-) ) odskok z podobné vlny právě ve chvíli, kdy se míjím s místním 8letým borcem, který na mě ukazuje zdvižený palec. To je pro mě nejvyšší vyznamenání ! Při jízdě ke břehu se snažíme „jet s vlnou“ a vychutnávat si pohled do propastí pod náma.

Celé odpoledne jezdíme všichni už jen draky 10m2 a v 18 hodin, kdy jdeme z vody, vítr stále nepolevuje.

Relaxujeme v bazénu a potom se vydáváme do „našeho“ plážového baru na HotWings. Cestou se zastavujeme v místním CigarShopu, kde si kupuju doutník místní výroby (vyroben přímo v tomto obchodu) za 250 pesos. Křidýlka jako vždy výborný a obrovská porce, pivo Presidente to samý a dnes uzavřeno vynikajícím doutníkem. Dokonalá kombinace !

Po večeři se vydáváme po pláži, prohlédnout si místní bary. Dávámě jěstě místní drinky za doprovodu DJ, kteří skoro v každém baru mají svou vlastní produkci v rytmu duc-duc, což spolu s blikajícími světly a větrem od moře vytváří atmosféru, za kterou sem jezdí i nekajtisti - hlavně postarší pánové, kteří jsou většinou v doprovodu místní (o poznání mladší) krásky…

Jsme utahaný (jezdíme zatím každý den !) a tak ani doléhající rytmická hudba nám nebrání v okamžitém usnutí.

Den 7. Nestandard

Dopoledne klasicky odpočinek, ale odpoledne nestandardní : při příchodu na pláž fouká přesně „něco mezi“ – tzn. kluci berou 12 m2 a ja se rozhoduju mezi 10m2 a 14 m2. Nakonec beru 10m2 s tím, že to když tak „umávám“, což je poprvé, kdy já mám nejmenšího draka. 2 hodinky supr pojezdu, kluci mírně přebouchnutý, já akorát. K večeru vítr mírně zeslábl, a tak jsem si s Markem vyměnil kajty ( ja jeho 12tku a on mojí 10ku – on je o poznání lehčí… ), což bylo pro oba výhodný. Kolem 18 hodiny v klidu spokojeni balíme.

Den 8. Las Terrenas !

Ráno si jdeme půjcit auto, protože máme v plánu vyrazit na zajímavý spot asi 165 km z Cabarete na východ – Las Terrenas. Máme dohodnutou „kamarádskou“ cenu 50 USD za den za Mitsubishi Pajero Sport - 3 litr benzín 16 valve automat ( mimochodem tady dost běžný auto ). Tohle auto jsem před 10 lety měl, a tak je to pro mě hezká nostalgie. Brzdy a tlumiče jsou sice ve stavu, kdy by to v Evropě nesmělo stát ani na parkovišti :-), ale tady je to normální věc.

Vyrážíme. První 2/3 cesty jsou příjemný. Za to když odbočíme do hor, stává se cesta utrpením, a to máme „jeepa“ ! Silnice s 30 cm výmolama, místama s kusy chybějícího asfaltu, vyžadující jízdu krokem. Ale Marek, kterej se ujal řízení (pravidla v dopravě tu žádný neexistujou !...) zvládá nástrahy na výbornou.

Po 2,5 hodinách parkujeme u plážovýho baru překrásný laguny, kde dáváme na místní poměry sice drahý (400 pesos), ale výborný jídlo ( ryby + mořský potvory). Přímo z oběda jdeme na vodu. Téměř dokonale (lepší je jen La Boca :-) ) hladká voda a vítr na 10m2. Užíváme si krásy tohoto místa (veliká zátoka). Malou nepříjemností jsou korály pod hladinou, někdy i ve 20 cm, což není při nevydařeném dopadu úplně hifi, ale vo to víc se člověk musí snažit :-). Jezdíme až do večera s cílem jízdy při západu slunce. Tešně před okamžikem, kdy začíná slunce červenat, vítr zdechává, a tak při západu už jen balíme.¨

I když jsme původně měli v plánu v Las Terrenas přespat (ubytování se dá sehnat za 500 pesoso na osobu), tak se nakonec rozhodujeme pro návrat domů.

Jízda po místních komunikacích v noci vyžaduje zkušenost, odvahu a trpělivost. Domorodci jezdí naprosto neosvětleni ( !!! ) a pokud má nějaké auto světla, tak zas zásadně svítí jen a nestále dálkovými světly, která nevypínají ani při míjení se – tzn. vidíte úplný hovno !!! Tohle chování je pro mě naprosto nepochopitelný a doslova mě vytáčí – a to jsem neřídil !...

Cestou zastavujeme v malém bistru v malé vesničce na večeři. V nabídce měli mimo jinýho i skopový maso, který jsem vyzkoušel – opět výborný (jídlo je na rozdíl od dopravy kladnou stránkou tohoto koutu světa).

S očima upřenýma na ručičku nádrže se modlíme potkat benzínku, která bude mít noční provoz. 70 km nic! Až asi 20 km před cílem na jednu takovou narazíme. Auto muselo jet už jen na nějaký výpary :-).

I když se nám původně chtělo spát – v noci ještě checkujeme fotky ze skoků – jsme spokojeni :-)… výbornej výlet, jsme rádi, že jsme ho podnikli.

Den 9. Kite Beach – podruhé

Ráno jdeme do od nás kousek vzdáleného vyhlášeného snídaňového baru s vlastní pekárnou ( podle některých průvodců údajně nejlepší snídaně v celé Dominikanské republice ! ) – bar na hlavní třídě – DICK.

Stylová kavárnička spojená s pekárnou, do které když vstoupíte praští Vás přes nos vůně čerstvýho pečiva a kafe (podpořená typickým zvukem presovače). Anglická snídamě 150 pesos včetně kafe ! Pomerančový fresh za 50 pesos! Lahůdka. Mají tu například i „dánské“ koblihy s vanilkovým krémem.

Po snídani se vydáváme autem na 800 metrů vysoký kopec Pico Isabel de Torres - tyčící se nad Puerto Plata. Existuje i varianta svést se nahoru lanovkou, ale je zrovna rozbitá – naštěstí nedávno vybudovali až na vrchol asfaltovou cestu. Jinak ale máme stěstí : základny kumulů, které se nad kopcem dělají začínají až nad hlavou Krista, jehož socha se na vrcholu nachází, a tak se nám naskýtá úchvatný pohled na Puerto plata, jeho letiště, zátoky atd. Ze shora vidíme v jedné zátoce malinkou bílou věc pohybující se po vodě – ha ! kite! A tak cestou domů se v oné zátoce zastavujeme. Přímo vedle silnice na kraji města pláž a poměrně rovná voda s krásnym větrem. Zajímavý místo.

Těsně před Cabarete si dáváme oběd ve vyhlášené restauraci s mořskýma příšerama, která je těsně vedle KiteBeach. Jídlo zapíjíme vynikajícím Cocoloco – což je sladká záležitost, která se pije přímo z kokosovýho ořechů useknutýho nahoře mačetou. Během oběda přinášejí lovci mořských příseř na prodej majiteli restaurace svůj úlovek. Je mezi nima i více než půlmetrová langusta, kterou si i místní fotí ( je vidět, že i pro ně je to rarita ) . Majitel samozrejmě kupuje…¨

S restaurace popojíždíme na Kite Beach. Já 10 m2, Roman dokonce 8m2 ( čimž dovršil použití kompletní sady, kterou si přivez ! ). Marek opočívá a fotí. Pokrok proti včerejšku je vidět - navíc vítr nám fakt přeje, chvilkami přemejšlim vo zdepowerování mojeho Catalysta 10m2, ale nakonec jsem to ustál „do plnejch“ :-).

Doma se válíme v teplym venkovnim bazénu se sladkou vodou. Po 9 dnech každodenního ( ! ) kajtování překvapivě nepociťujeme zásadní únavu, čemuž se všichni docela divíme…

Den 10. Na KiteBeach a zpět - po vodě

Ráno mají překvapivě u DICKa zavříno, a tak snídáme v baru hned vedle něj. Anglická snídaně, obrovskej fresh, kafe, smoothies ( drcenej led–tříšť s ovocem)

Ve dvě vyrážíme na vodu. Jako první testuju vítr. Jedu na 10m2, žádná sláva, ale dá se to umávat. Předpokládáme, že se to v odpoledních hodinách rozfouká. Marek nastupuje taky s 10m2 a Roman s 12m2. Hned jak jsme všichni na vodě, stoupeme na reef směrem ke KiteBeachi. Za chiličku jsme až za reefem ( vlny tak 1.5 metru na reefu ) a po další chvilce jedeme v podstatě už downwindem na KiteBeach.

Vítr mírně zesílil, a tak se jezdí parádně. Po hodině blbnutí se před votočkou na reefu infantilně zdravim s asi 35 cm velkou želvou, která plave ve vodě. Přeju jí hezkej den a úspěšnej lov a omlouvám se jí, že jí rušim v její domovině ( možná jsem mluvil opravdu nahlas – znáte podobný situace ne ? :-) … )

Celý odpoledne jezdíme. Roman dokonce poprvé rozjíždí waveový prkno ( bez poutek ! ) a dává šlág na reefe a zpět a vrací se na místo startu, za což si od nás vysluhuje potlesk s rukama nad hlavou - aby to viděl.

Když slunce začíná zapadat, stoupeme směrem zpět na naši pláž. Slibuju si, že až nastoupu k nám, tak to zabalim. Ale protože vítr neustával, spíš navopak, blbneme před naší pláží asi ještě hodinu. S Romanem si na moři při jízdě proti sobě tleskáme v poměrně velký rychlosti až nás pálej ruce.

Skoro za tmy balíme, dost vyčerpaný ( minimálně 4 hodiny na vodě ).

Doma odpočíváme v bazénu.

V 9 večer se vydávám do centra Cabarete pro pivo ( krámek vedle nás už má zavřeno ). V místním supermarketu narážím v chladicím boxu na české pivo Bernard za 100 pesos lahev. Beru ovšem stylově Presidente ( jumbo = 1litr ).

Marek vyráží do báááru, já s Romanem rychle usínáme. Dávám si opětovné předsevzetí ( už to tu jednou bylo :-) ) , že zejtra budu jen fotit. 10 dní každodenního několikahodinovýho ježdění je pro vetchého strarce až dost…

Den 11. Všude dobře - doma nejlíp…

Ve čtvrtek vstáváme v důsleku únavy později. Ráno se dostavuje ( z pohledu nezúčatsněných zcela jistě až „rouhačská“ ) myšlenka typu : „už to začíná bejt dlouhý co ?!...“ . Vzniknuvší nostalgickou náladu, tisíce kilometrů od domova, poslední březnovej den dvoutisícího jedenáctého roku po Kristu, pod pražícím sluncem a šustícíma palmama, řešíme poslechem skladeb našeho oblíbeného geniálního (nejen) hudebníka Xaviera Baumaxy.

Voběd v našem bistru, siesta na lehatkách u bazénu.

Ve 3 odpoledne jdeme na pláž ( já bez výbavy, jen s foťákem ). Nefouká !!! Výborně ! To je podle mýho gusta. Kluci mírně nasraný :-). Na vodě je jen jeden ( slovy jeden ) flysurfer s wavovym prknem. Uleháme na pláž, Roman jde stříhat videa. Během hodinky se vítr zlepšuje, a tak jde Mára na to ( Royal Era 12m2 ). Povede se mi udělat supr momentka jeho skoku a dalšího kajtu ( viz v galerii ). Protože aspirujeme na závěrečnou hlášku 14 dní ze 14 na vodě !, přeci jen si od Máry půjčuju cajk a pár minut pojezdim (síly mi to nevezme, ale pro statistiku to je veledůležitá věc :-) ).

Večer s Romanem navštěvujeme místní sushi restauraci. Oproti jiným restauracím jsou zde ceny vysší, ale stále levnější než v ČR ( za večer na jednoho 1 200 pesos ). Na závěr dostáváme mama juana zdarma ( speciální místní drink směsi bylin, rumu a vína ).

Den 12. Skoro bez větru

Snídaně u Dicka, pro oběd došel Roman do „našeho“ bistra. Způsobil tam trochu rozruch, když si přinesl vlastní polystyrenové krabice ( z minula ). Ekologickými myšlenkami místní společnost zatěžována není…:-)

Po ježdění na malých dracích máme dnes představu o slabším větru a zkoušení triků na větších kajtech ( pro porovnání ). Beru tedy 14m2 a kluci 12m2. Po příchodu na pláž zjišťujeme, že vítr je opravdu na „vzducholodě“, a to ještě jentaktak. Na vodě je jen pár kajterů, voda téměř hladká. Dávám pár traverzů, ale vítr je opravdu slabý. Po chvilce se vracím na místo startu ( vybojovaná vejška ). Roman si bere moji sestavu, protože to vypadá, že další nemá cenu ani nafukovat ( vítr slábne ). Odjíždí na moře, právě ve chvíli, kdy to skoro lehne. Zkončí asi 200 metrů dole, a tak se trochu projde.

Uleháme do horkýho písku a čekáme na vítr. K večeru to lehlo úplně, a tak se za naprostýho bezvětří ( pro nás vzácnost :-) ) odebíráme domů.

Ale na vodě jsem byl ! ( to pro tu statistiku…:-) ).

Na večeri jdeme do našeho plážového baru. Chickenwings, mojito pitcher ( nejeden :-) ), cubalibre. Během večeře vidíme, jaxe vítr zvedá. Na moři je ale jen jeden kite ( pochopitelně náš 8 letý guru, o kterém už několikrát byla řeč – je to nezmar ! :-) )

Jsme pozváni na opening party nového surfshopu nad barem. Skupinka mladých Rusů si tu udělala svoji základnu…

Cestou domů se s Romanem ještě stavujeme v pizzerii na hlavní třídě. San Juan Large a Cabarete Medium je trochu nad naše síly v pozdních večerních hodinách, a tak porce ani nedojídáme.

Uleháme v očekávání předposledního dne pobytu.

Den 13. Maturita

Snídani po včerejším nočním přecpání volíme v Dickovi ovocnou. Hora nakrájených melounů, banánů, manga s pulliterm freshe a kafe ( asi 150 pesos celkem za jednoho ! ). Příjemnej start dne. Zevling u bazénu, oběd přinesl pro změnu Mára.

Ve dvě jdem na vodu. Jezdit 13 dní z 13ti se sice dá, ale jak říká Roman, poslední 3 dny jen s použitím pášků proti bolesti :-).

Já i Roman 14m2, Mára nafukuje svou opravenou 9ku a učí Petru ( přítelkyně Janka ) bodydrag.

Roman je na reefu. To je v Cabarete jedna z nejzábavnějších věcí : k normálnímu ježdění se ještě přidává jízda do kopce a z kopce. Sjíždí vlny a podle jeho slov si to zatím vůbec nejvíc užil. Já na malym Markovym prkně zkoušim všechno, co jsme se tu naučili ( samé eminenter ! :-) ) a užívám si sílícího větru ( chvílema jsem musel depowerovat cata 14 ).

Když po asi 3 hodinách končím, Mára si půjčuje mojeho draka a velký prkno a vozí Petru na zádech. Zajímavej pohled - funguje to. Domu dorážím výjimečně sám (kluci jsou ještě na vodě ) a protože máme prázdnou ledničku :-( , navštěvuju krámek v sousedství kvůlivá pivu…

Popíjim pivo a čtu si sms na telefonu. Jedna je fakt zajímavá : kámoš a dealer jedné kitesurfové značky v jedné osobě (F. Š. ) mi píše, že na Red bull Ragnarok 2011 skončil ze 170 přihlášených na 4. místě ! Samozřejmě s Edgem2011… COŽ JE BOMBASTICKEJ ÚSPĚCH !!! - ted´už to není zas tak složitá šifra :-)…Píšu gratulaci ( v půl jedný ráno evropskýho času ! :-) ) a vyrážim naproti klukům. Balí na pláži už skoro za tmy.

Den 14. Posledení den, plusy-mínusy, Cabarete v číslech

Snídaně samozřejmě u Dicka. Kluci anglická já dominikánská ( povinnost :-) ). Potom jdeme nakoupit s Romanem na druhý konec Cabarete do supermarketu, ve kterém jsme ještě nebyli, dárky domů ( rumy :-) ). Je to veliký shop, kde mají úplně všechno. Ještě malá poznámka : je tady úplně normální, že než zaplatíte, nandá vám pikolík nákup do igelitových tašek. Když nesete lahve, tak samozřejmě do dvou, aby to nepropadlo. Výborná věc, vo který si můžeme doma leda tak nechat zdát…

V půl třetí jdem na vodu. Roman na wave boardu odjíždí s Markem, kterej má na hlavě gopro na reef. Není to tak supr jako včera, vlny jsou menší a rozbitý. Já blbnu mezi reefem a pláží. Dávám závěrečnej skok s boardem nad hlavou ( viz galerie :-) ) a spokojeně balím. Kluci se taky vracej, pač vítr lehá.

Doma znova nafukujeme draky, omýváme sladkou vodou a necháváme ushnout. V mezičase dáváme poslední křidýlka, pivko a fresh v našem oblíbeném VoiVoi na pláži.

Ve 21 30 odjíždíme taxíkem na letiště Puerto Plata.

PLUSY ( POZITIVA )

- VÍTR! Oficiální pravděpodobnost větru na období, co jsme tu byli (20/3 – 3/4), je 70%. Pokud jsme nedosáhli 100% jezditelnejch podmínek, tak 95% určitě jo. Vyjeli jsme hlavně za větrem a skutečnost předčila naše očekávání.

-POČASÍ. Po celou dobu vynikající ( s jednou malou přeháňkou, která byla spíše příjemným zpestřením ). Ve stínu příjemně, na sluníčku pařák. Písek na pláži rozpálenej. Voda akorát ( bez neoprenu v lycře, nebo i jen v kraťasech ). 100% Karibik.

- VODA. V Cabarete a jeho okolí si najde každý, co potřebuje. Od naprosto dokonalého flatu, přes chop, až po vlny, které jsou na reefu běžně 2 metry ( někdy i 4 metry! )

- JÍDLO. Cokoli jsme si tu dali, bylo velice dobrý jídlo. Vyzkoušeli jsme, co se dalo a kde se dalo. Nikdy žádný střevní potíže nebo potíže podobnýho typu. Balená voda se zde prodává i v barelech ( v přepočtu vychází 15 litrů na 20 korun nebo tak něco ). V barech z ní dělají i led do drinků ( a toho „LEDU“ jsme tu zkonzumovali dost :-) ), čili nehrozí, že byste večerní tah nějak vodsrali ( doslova :-) ).

-UBYTOVÁNÍ. Čisto s každodenním úklidem. Soukromí. Bazén, trávník se sprchou na umytí sebe a cajku vod písku. Na pláž 2OO metrů. Když naplníte koš s prádlem, za 10 USD vám ho vyperou.

-FAUNA. Naprosto žádný votravný příšery typu ježci, medůzy, pavouci, hadi, štíři… NIC !!!

 

MÍNUSY (NEGATIVA)

-DOPRAVA. Úděsná záležitost.

-VLEZLOST motoconchů a prodavačů. Po několika dnech vám začně dost vadit jejich neustálé hulákání na vás ( instinktivně se vždycky votočíte, což časem začnete nenávidět ). Hraničí to někdy s debilitou ( např. když vám začnou nabízet čistění bot – i když máte na nohou samozřejmě žabky !!! )

-SMLUVNÍ CENY. Jednou je cena zboží nebo služeb taková, jindy dvojnásobná jindy poloviční. Šílený.

 

CABARETE V ČÍSLECH :

- Praha-Mnichov autem. Počítejme jen palivo : 1 200 CZK na osobu ( tam a zpět ).

-parkování auta 15 dní na letišti 53 EUR. 1 300 CZK

-Letenka 709 EUR ( dá se sehnat i levnější, když budete pružný v termínech, tohle je nějakej střed asi tak ) 18 000 CZK

-příplatek za nadměrný zavazadla 59 EUR, 1 500 CZK

-ubytování 14 x 40 USD ( normální cena je poloviční, měli jsme každý svou ložnici ). 10 000 CZK

-režie ( jídlo, pití, výlety atd. ) 12 500 CZK.

Celkově řádově 46 000 CZK, což je přesně v intencích původních představ. Do 40 tis. se to dá pořídit s velkou snahou a přizpůsobením se, přes 50 tis to nevyleze. Není to málo, ale za 14 dní každodenního super kajtování v Karibiku !!!...Take it or leave it ! :-)

Poznámka : 46 tis. CZK na 14 dní je 3 200 CZK na den, každý den průměrně 4 hodiny na vodě – hodina kajtování v Karibiku vychází řádově na 800 CZK ! Zajímavej ukazatel ne ? :-)

Místní ceny :

(USD/CZK=17.5, EURCZK=25, 1 peso = O.5 CZK, tzn. ceny v pesos se dělí dvěma)

Auto na den 50 USD

Motorka na den 20 – 40 USD (podle kubatury)

Jídla 100 – 500 pesos ( bistr/vyhlášená restaurace )

Pivo v restauraci 70 – 100 pesos

Pivo v Supermarketu 1 litr ( jumbo ) 95 pesos

Mojito pitcher ( pro 3 osoby ) 350 pesos

Snídaně 150 – 200 pesos ( včetně freshe a kafe )

Lahev rumu 250 – 800 pesos ( agend top class )

 

Celkově tahle kajtařská dovolená předčila naše očekávání !!!

 

Další fotky najdete v GALERII ;)